Denisa Faltová je průvodkyně změnami v době umělé inteligence. Už více než 20 let se pohybuje na pomezí marketingu, vzdělávání a podnikání a dnes pomáhá lidem i firmám najít vlastní cestu v rychle se měnícím světě AI. Zajímá vás její podnikatelská cesta a chcete vědět, jak její neurodivergence ovlivňuje její způsob práce? Přečtěte si tento rozhovor.
Čemu jste se věnovala profesně nebo podnikatelsky před vznikem projektu AI koučka?
Mám za sebou pestrou kariéru od logistiky, bankovnictví, neziskovky, po reklamky, fintech startupy a freelancing. K tomu jsem se pokoušela podnikat, všechny moje vedlejší projekty jsem dělala při práci, třech dětech a domácnosti, která se stěhovala mezi zeměmi. Nikdy se neuchytily způsobem, jak jsem doufala. Ale každý z nich mi dal něco, na čem jsem postavila AI koučku.
Co vás na vašich předchozích projektech nejvíce formovalo a připravilo na roli AI koučky?
Každý můj projekt mi dal jeden kus skládačky: Findee Books mě naučilo, jak vysvětlovat hodnotu něčeho, co lidé ještě neznají, a jak důležité je najít správnou formu pro správné lidi. Findee Info mi ukázalo, že moje schopnost procházet obrovské množství informací, filtrovat je a vytvářet z nich smysluplné souhrny není „quirk“ – je to dovednost.
Dnes vím, že to souvisí s ADHD. Findee English mi dal nejcennější lekci: že učení na míru, naladění na druhého člověka, vytváření kontextu pro pochopení je to, co skutečně funguje. Ne šablony. Ale individuální cesta. Žádný z těch projektů se pořádně neuchytil a po čase skončil. Findee Books když Lidl začal vydávat levné kopie knih od Usborne, které jsem chtěla prodávat. Findee Info na tom, že tenkrát jsem nevěděla jak se promovat a prodávat své služby a Findee English zase na tom, že lidi v té době ještě nechtěli angličtinu v kontextu, ale drtit se postaru slovíčka.
Co přesně se ukrývá pod názvem AI koučka a jak probíhá spolupráce?
Začalo to jako nadšení do AI, o které jsem vykládala všude a všem na potkání 🙂 A pak se mě lidi začali ptát, jak mají udělat tohle nebo jak napsat prompt nebo proč jim to nefunguje a moje rady jim pomohly. Postupně jsem tak přišla na myšlenku, že bych to mohla učit. Takže původní vize byla jasná: budu učit lidi pracovat s AI. Ale ne jako obecné kurzy „jak na ChatGPT“, ale na míru, protože každý člověk pracuje jinak a potřebuje něco jiného.
A to pořád dělám. Ale cestou se to rozšířilo. Začala jsem si všímat, že lidé, kteří chtějí pracovat s AI, často potřebují víc než jen „technickou“ pomoc. Potřebují mentoring, podporu v tom, jak se orientovat v oboru, jak se učit, jak překonat ty vnitřní bloky, které jim brání to zkusit. Takže jsem začala mentorovat pro Holky z Byznysu. A pak jsem si (se zpožděním) dodělala akreditovaný kurz koučinku, který jsem měla původně v plánu udělat před spuštěním AI koučky, ale původní plán klasicky nevyšel 🙂
A ten kurz všechno změnil. Posunul mě k tomu, že místo abych „zahrnula koučovací metody do výuky AI“, jsem se rozhodla věnovat se koučování naplno jako samostatné službě. Protože v 1-1 vidím ten největší přínos.
Takže teď nabízím tři možnosti:
AI na míru – individuální i firemní školení, jak pracovat s AI. Mentoring – průvodcovství v tom, jak se orientovat ve změnách, v přechodových fázích života a v AI, jaké nástroje jsou pro koho, jak rozpoznat co je hype a co skutečně funguje. Koučování – hlubší práce s tím, co vás blokuje, kam chcete směřovat, co ve vás rezonuje nebo naopak vyvolává odpor.
Vždycky začínám konverzací. Ne „co potřebuješ naučit“, ale „kde jsi teď a kam se chceš posunout a proč“. A podle toho se dostáváme buď k praktické práci s nástrojem, nebo k hlubší práci s tím, co za tou potřebou je. Někdy se chce člověk „naučit psát prompty“. A pak zjistíme, že ve skutečnosti se bojí, že ho AI nahradí. A pak už nejde jen o prompty, jde o ten strach. A s tím pracujeme. Není to čistě oddělené. Není to „tohle je školení, tohle je koučování“. Je to provázané. Podle toho, co v danou chvíli dává smysl.
Vždycky začínám konverzací. Ne „co potřebuješ naučit“, ale „kde jsi teď a kam se chceš posunout a proč“.
Jakou máte vizi ohledně budoucnosti projektu?
Moje vize není o škálování do velkého businessu s týmem a kanceláří. Je o tom vytvářet bezpečný individuální prostor. Chci pracovat hlavně s ND ženami (ADHD, autismus, vysoce senzitivní), které celý život měly pocit, že „nedělají věci správně“ a teď zjišťují, že jejich přirozený způsob komunikace je perfektní fit pro AI éru. Chci vytvářet prostor, kde je v pořádku experimentovat, zkoušet, dělat chyby a hledat vlastní cestu místo kopírování.
Ze strany klientů se setkáváte s různými názory na AI. Které vás nejvíc překvapily nebo pobavily?
Nejčastěji se setkávám s paradoxem: lidé mají strach, že je AI nahradí, ale zároveň už AI používají, jen to moc nepřiznávají. Nejvíc mě překvapilo jak moc se lidé podceňují. Tohle vidím obzvlášť u ND žen. Jejich přirozený způsob komunikace, tedy přímý, s kontextem, bez „čtení mezi řádky“, je přesně to, co AI potřebuje. Co bylo celý život vnímáno jako „příliš detailní“ nebo „necitlivé“ se najednou ukazuje jako dovednost.
Nebo když někdo řekne: „AI je jen pro technické typy“ a pak zjistím, že ta samá osoba denně píše detailní zadání pro grafiky nebo dodavatele. A to je přesně skill, který potřebujete pro práci s AI. A co mě štve je paradox toho, že na jednu stranu se AI prezentuje jako magický nástroj na zázraky na počkání a nemožné do tří dnů a na druhou jako absolutní nebezpečí, které by se mělo nejlíp zakázat. Je to nástroj. Záleží na tom, kdo, jak a na co ho použije.
Máte ADHD. Jakým způsobem se to promítá do vašeho podnikání a do každodenní práce?
ADHD jsem u sebe objevila až ve svých 45 letech. Vlastně přes syna, dostal doporučení od třídní (speciální pedagožky) na vyšetření, které to potvrdilo. A já jsem se s ADHD hyperfokusem (tehdy jsem ani nevěděla, že to tak se to jmenuje) pustila do studia všeho dostupného. Narazila jsem na FB skupinu Nepozorné (ADHD) ženy a dívky. A tam mi to docvaklo. Četla jsem příběhy jiných žen a najednou jsem viděla, že to, co jsem celý život považovala za moje podivnosti, má jméno. Má důvod.
Není to jen „já jsem divná“. A najednou jsem měla návod tam, kde jsem celý život jen odhadovala pravidla na základě pozorování. Hyperfokus je moje superschopnost i past. Když se do něčeho zakousnu, můžu pracovat 8 hodin bez přestávky a nestihnu ani jídlo. Dřív jsem si myslela, že musím mít „systém“ jako ostatní. Dnes vím, že můj „systém“ vypadá jinak a funguje mi. Není lineární. Je to spíš síť propojených nápadů, která se neustále reorganizuje. A práce s AI mi tohle všechno paradoxně usnadňuje. Pomáhá mi začít, utřídit si myšlenky a soubory, píše za mne strukturované zápisy ze schůzek a agentní AI mi i prochází maily, a připomíná, komu jsem zapomněla odpovědět.
Jak vnímáte české podnikatelské prostředí z pohledu neurodivergentní podnikatelky?
České podnikatelské prostředí je postavené na předpokladu, že všichni fungujeme stejně. A když nefungujete „standardně“, nikdo vám to neřekne přímo, ale cítíte to. Postupně se to mění k lepšímu, ale pár klasik: Networking je noční můra. „Pojď na akci, poznáš lidi, domluvíš spolupráce.“ Pro ND člověka je to vyčerpávající. Small talk, čtení sociálních signálů, neustálý hluk a šum kolem. Po dvou hodinách jsem utahaná jako po maratonu a potřebuji se dobít prací o samotě ideálně celý následující den. „Buď vidět“ kultura. Všichni mluví o personal brandingu, o tom být všude, pravidelně, konzistentně. Ale ADHD mozek nefunguje konzistentně. Jednou týden hyperfokus na obsah, pak měsíc ticho. A cítím tlak, že „dělám něco špatně“. Systémy a procesy. Každý říká „musíš mít systém“. Můj „systém“ vypadá pro ostatní jako chaos, ale funguje mi. Dřív jsem se snažila přizpůsobit „správným“ systémům. Dneska už se netlačím do něčeho, co mi není přirozené.
Všichni mluví o personal brandingu, o tom být všude, pravidelně, konzistentně. Ale ADHD mozek nefunguje konzistentně. Jednou týden hyperfokus na obsah, pak měsíc ticho.
Pracujete v oboru, v němž je důležitá kreativita, rychlé myšlení a odvaha zkoušet nové věci. Vnímáte v tomto ADHD jako výhodu? A v čem dalším je ADHD výhodou?
Absolutně ano. ADHD v AI éře je jako znát jazyk, který se většina lidí teprve začíná učit. Výhody jsou, jak už jsem zmiňovala výš, třeba hyperfokus. Takhle jsem se naučila AI nástroje. Ne metodicky, ale ponořením. Za měsíc jsem měla víc hodin praxe než většina lidí za rok. Chaotická kreativita. Vidím spojení, která jiní nevidí. ADHD mozek potřebuje pořád něco nového. A v AI je každý týden něco, nové nástroje, nové možnosti. Pro většinu lidí je to vyčerpávající. Pro mě je to ráj. Schopnost pracovat v chaosu. Zatímco neurotypičtí lidé potřebují strukturu a pořádek, já dokážu pracovat v neorganizovaném prostředí. A svět AI je chaos – neustálé změny, nové nástroje, žádné „best practices“.
Přechody mezi úkoly jsou náročné. Když dělám jednu věc, těžko přepínám na druhou. Takže pokud jsem v „psacím módu“, nedokážu pak skočit do „administrativního módu“. Potřebuju pauzu.
A naopak: v čem vám ADHD nejvíce komplikuje práci?
Konzistence, to už jsem zmiňovala. Přechody mezi úkoly jsou náročné. Když dělám jednu věc, těžko přepínám na druhou. Takže pokud jsem v „psacím módu“, nedokážu pak skočit do „administrativního módu“. Potřebuju pauzu. Zapomínání. Pokud to není napsané nebo nastavené jako připomínka, neexistuje to. Organizace. Mám systémy. Mám appky. Mám poznámky. Ale stejně občas objevím email, na který jsem měla odpovědět před měsícem. A neustálý pocit, že „nedělám dost, nejsem dost”. Impostor syndrom. Ale naučila jsem se s tím pracovat. Ne bojovat proti tomu. Ale přizpůsobit svůj byznys svému ADHD, ne naopak.
Jaké nástroje, aplikace nebo systémy používáte na udržení pořádku v úkolech, projektech a komunikaci?
Pravda je, že „pořádek“ ve smyslu, jak ho chápou neurotypičtí lidé, u mě neexistuje. A přestala jsem se o něj snažit. Co mi funguje? Google Disk, ale ne jako „perfektní systém“. Spíš jako digitální zápisník, kde všechno skončí. Mám tam projekty, nápady, poznámky z knih, fragmenty článků… Je to chaos, ale je to MŮJ chaos. A díky fulltextovému vyhledávání a AI asistenci to funguje. Google kalendář s připomínkami na události. A AI jako externí mozek – používám Claude a ChatGPT. V tomhle případě ne jako „nástroj“, ale jako konverzačního partnera na utřídění myšlenek.
A co mi nefunguje? Jakýkoliv systém, který vyžaduje „každodenní review“. Jakákoliv aplikace s příliš mnoha kroky. Cokoliv, co vyžaduje „disciplínu“.
Máte nějaké způsoby práce, které vám pomáhají soustředit se a dokončovat projekty?
Body doubling na úklid – vezmu si sluchátka, zavolám kamarádce a povídáme a u toho uklízím. Pomodoro, ale ne striktní 25/5 minut. Spíš princip, soustředění na jednu věc + krátká pauza. Někdy je to 15 minut, někdy hodina. Záleží na energii. Hudba na práci, super jsou “deep focus” instrumentální skladby, které trvají i přes hodinu v kuse. AI jako sparring partner. Mini kroky. „Napsat článek“ je zastrašující. „Napsat první odstavec“ je zvládnutelné. „Otevřít dokument a napsat jednu větu“ je ještě lepší. Začínám tak malým krokem, že nemá smysl se tomu bránit. A nejdůležitější je práce s mým rytmem, ne proti němu. Když hyperfokus přijde, pracuju. Když ne, odpočívám. Nedělám to „správně“. Dělám to tak, jak mi to funguje.
Když se dostanete do hyperfokusu, jak s ním pracujete? Dokážete ho využít ve svůj prospěch?
Hyperfokus je můj největší dar i největší past. Když přijde, najednou mám spoustu energie. Jasno v hlavě. Všechno dává smysl. Můžu pracovat 8, 10, 12 hodin bez přestávky, čas přestává existovat. Kdybych měla naplánovaný „den odpočinku“ a přijde hyperfokus, pracuju. Protože vím, že až odejde, můžu mít den dva, kdy se nedokážu soustředit ani na to, abych napsala jeden email. Takže využívám to, co přichází. Zapisovat nápady.
Když jsem v hyperfokusu, mám zároveň milion nápadů. Dřív jsem si myslela, že si je zapamatuju. Nezapamatovala. Teď všechno píšu, i když to vypadá jako chaos. Protože později, když hyperfokus odejde, mám něco, s čím můžu pracovat. Ale na druhou stranu, past hyperfokusu je, že zapomenu na svět. Zapomenu najíst. Zapomenu, že mám rodinu. Že existuje něco jiného než ten jeden projekt. A pak přijde crash – fyzický i emocionální. Takže se učím nastavit si alarmy na to kdy mám být kde, nebo dát prioritu dětem, když přijdou, i když se mi nechce práci přerušit.
Jaké rady a tipy byste dala lidem s ADHD, kteří se bojí podnikat?
- Podnikání s ADHD není handicap. Je to jiný způsob fungování. A v některých ohledech velká výhoda.
- Přestaňte se porovnávat s neurotypickými podnikateli. Nebudete mít „konzistentní obsah“. Nebudete mít „dokonalý systém“. Nebudete dělat věci „jak se má“. A je to v pořádku.
- Najděte si SVŮJ rytmus, přístup a systém, ne ten „správný“. Pracujte s hyperfokusem, když přijde, ne proti němu. Odpočívejte, když můžete a bez výčitek. Mějte stranou úkoly pro dny, kdy není energie na nic kreativního nebo náročného.
- Mějte AI jako svého sparing partnera. AI je jako mít externího kolegou, který nepotřebuje sociální kontext, nekritizuje váš chaos, zvládne vaše přeskakování z tématu na téma a pomůže vám rozplést myšlenky do struktury.
- Komunita je klíč. Najděte si jiné ND podnikatelky. Ne jako „support group“, ale jako lidi, kteří prostě rozumí.
A poslední: Možná jste celý život cítily, že „něco s vámi není v pořádku“. Že „děláte věci špatně“. Že „nejste dost organizované/disciplinované/konzistentní“. Ale co když to není pravda? Co když váš způsob fungování je prostě… jiný? A v některých ohledech právě v AI éře dokonce výhodnější? Zkuste to. Ne způsobem „jak to dělají ostatní“. Ale způsobem, který vám funguje.
Odkaz na web Denisy Faltové: https://www.aikoucka.com